Kwaśniewski: Říkám ne nákladným zákonům o drogách
V poslední době získává stále větší popularitu názor, že současnou drogovou politiku je potřeba přehodnotit. Přinášíme pohled bývalého polského prezidenta.
26. 5. 2012
Varšava — V roce 2000 jsem jako prezident Polska podepsal jeden z nejkonzervativnějších zákonů v Evropě týkajících se přechovávání drog. Za
držení jakéhokoli množství nezákonných omamných látek se tak člověk
mohl dostat až na tři roky do vězení. Naším cílem bylo osvobodit Polsko,
a to hlavně mladou generaci, od drog, které mají potenciál nejen zničit
životy lidí, které je berou, ale které také napomáhají šíření HIV mezi
těmi, kteří si je píchají.
Předpokládali
jsme, že když dáme policistům a soudcům pravomoc zatýkat, trestně
stíhat a věznit lidi přistižené s byť minimálním množstvím drog, mezi
které se počítá i konopí, policie bude moci mnohem efektivněji zastavit osoby, které jsou za jejich šíření zodpovědné.
Také jsme očekávali, že vidina času stráveného za mřížemi odradí lidi
od užívání nelegálních drog a sníží tak poptávku po nich.
V obou předpokladech jsme se mýlili. Tresty odnětí svobody za držení nezákonných omamných látek — v jakémkoliv množství a pro jakýkoliv účel — nevedly ani k uvězňování překupníků, ani neměly odrazující účinek.
Ve skutečnosti zákon umožnil policii, aby si vylepšila statistiky tím, že bude masově
zatýkat mladé lidi, kteří u sebe měli malé množství marihuany. Více než
polovina lidí zatknutých kvůli tomuto zákonu byla mladší 24 let.
Kriminalizace uživatelů drog vyústila v prudký nárůst odhalených případů
držení drog: z 2815 v roce 2000 na 30 548 v roce 2008.
Naprostá většina těchto jedinců nebyli dealeři drog. Někteří z nich ale byli adolescenti, jejichž vidina kariéry právníků, veřejných činitelů nebo učitelů se rázem rozplynula.
Také
se ukázalo, že zákon je velmi drahý pro daňové poplatníky. Analýza
nákladů a přínosů provedená Institutem pro veřejné záležitosti, což je
polský think tank, odhalila, že náklady spojené se zákonem činí zhruba
20 milionů eur ročně, aniž by zákon přinesl jakékoliv zlepšení.
V anketě, zda zákon funguje tak, jak byl zamýšlen, dospěla značná část profesionálů pracujících v trestněprávním systému, mezi nimi prokurátoři a soudci, k závěru, že zákon není efektivním nástrojem v boji proti obchodu s drogami. Věřím, že se čelní politické a společenské autority v
ostatních zemích, a to hlavně ve východní Evropě, poučí z polské
zkušenosti s kriminalizováním držení drog, což byl krok, který svých
cílů očividně nedosáhl. Taková chybná strategie by se již neměla nikde jinde na světě opakovat.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodl připojit ke Globální komisi pro drogovou politiku, kterou vytvořilo několik bývalých hlav států —
mezi členy je např. César Gaviria z Kolumbie, Fernando Henrique Cardoso
z Brazílie, Ruth Dreifussová ze Švýcarska a Ernesto Zedillo z Mexika — za účelem prosazení reformy neefektivních zákonů o drogách. Cítím se poctěn, že jsem se stal prvním bývalým prezidentem země z východní Evropy, který se k ní přidal. A chtěl bych velmi povzbudit politické vůdce z dalších částí světa, aby se také připojili a vyjádřili tak podporu zákonům, které opravdu chrání občany.
Globální
komise nabízí několik doporučení, která by měla být základem zákonů o
drogách po celém světě. Jedním z hlavních postupů, které podporuje, je
dekriminalizace užívání a držení drog pro osobní potřebu.
V Polsku jsem podporoval
snahy o reformu zákona o drogách z roku 2000. Ten dnes chrání uživatele
před odsouzením za držení malého množství drog pro osobní potřebu a
umožňuje prokurátorům přerušit soudní řízení proti uživatelům drog.
Poté jsem se stal zastáncem myšlenky, že na drogovou závislost by se mělo pohlížet spíše jako na nemoc než na trestnou činnost.
Polsko má možnost zlepšit své programy pro léčbu závislostí na
opiátech, a přesně to by mělo udělat. V současnosti je substituční léčba
metadonem dostupná pouze asi osmi procentům polských pacientů.
Navzdory doporučením Světové zdravotnické organizace a ve velké míře vinou mylných předpokladů je substituční léčba metadonem a dalšími látkami v Rusku nelegální a na Ukrajině přespříliš regulovaná. V Polsku, Rusku a na Ukrajině
jsou programy výměny jehel málo rozšířené a nedostanou se ke všem,
kteří potřebují pomoci. Takové programy jsou přitom jeden z
nejefektivnějších a nejlevnějších způsobů, jak zabránit infekci u lidí,
kteří si drogy píchají.
Političní představitelé ve Východní Evropě by se měli snažit, aby skončilo
uvězňování lidí kvůli držení malého množství drog pro osobní potřebu, a
měli by na léčbu drogových závislostí začít pohlížet jako na problém veřejného zdraví.
Zavedení efektivnějších metod k zastavení epidemie HIV způsobené
pícháním drog je zásadní. Šíření HIV mezi injekčními uživateli drog v
Rusku a na Ukrajině budí vážné obavy i mimo jejich hranice a je mou
povinností prosazovat tyto potřebné politické změny.
Političní představitelé dnes mají
víc než dost důkazů o tom, jaká drogová politika opravdu společnosti
prospívá, a důkladné vědecké výzkumy by vždy měly stát v základu
politických strategií. Role nás politiků je ochrana naší společnosti a
zlepšení fungování našeho státu. To občas znamená, že musíme přiznat, že jsme udělali chyby. Naštěstí nyní víme, jak je napravit.
Aleksander Kwaśniewski byl prezidentem Polska mezi lety 1995 a 2005.
Datum: 26. 5. 2012, Autor: Přeložil Adam Zábranský
Přečteno: 14443x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
|
89315
Copyleft Pirátské noviny
89315
