Člověk získává zdroje směnou a sdílením. Sdílení zdrojů v rodinách je základním předpokladem množení lidí.

Lidé sdílejí zdroje i v rámci obce, státu či národa. Zdroje sdílejí i ve firmách a organizacích, kde zhodnocují svou práci. Globálně sdílíme Internet.

Téměř všechny sdílené zdroje někomu patří. Rodiny sdílejí vlastní nebo pronajatý majetek. Sdílené výrobní prostředky patří majitelům firem. Sdílená infrastruktura je majetkem státu. Komu patří Internet, který sdílíme všichni?

Internet je globálním prostředkem šíření a sdílení informací. Infrastruktura potřebná k ukládání a šíření informací má své konkrétní vlastníky. Podstatou Internetu jsou však informace, které jsou závislé na jeho uživatelích.

Lidé na Internet přispívají dle svých možností a schopností, čerpají z něj dle svých potřeb. Je celkem přirozené, že sdílené Informace nemají konkrétního vlastníka, patří všem, stejně jako Internet.

Přístup lidí k hmotným zdrojům, reguluje trh a zákony států. Potřeba trhu a státních zásahů vyplývá ze závislosti tvorby zdrojů na práci (trh přinutí lidi pracovat) a závislosti lidí na zdrojích (stát přerozdělí i těm co nepracují).

Lidstvo sdílí informace od pradávna. Rostoucí rozsah a kvalita sdílených informací jsou základním ukazatelem vyspělosti civilizace. Informace je nehmotná a přináší užitek, aniž by byla spotřebována. Sdílení informací přináší užitek všem, kromě těch, kteří se snaží na zadržování informací vydělávat.

Vlastnictví výrobních prostředků je zcela určující pro rozdělování zdrojů ve společnosti. Internet se stále častěji stává výrobním prostředkem, čímž postupně mění ekonomické a společenské prostředí. Internet nikdo nevlastní, vytvářejí ho uživatelé.

Internet mění ekonomický i společenský vztah práce a kapitálu. Příbývá produktů založených na sdílení. Sdílená začíná být i tvorba peněz (např. Bitcoin) a provoz trhu. Sdílení Internetu bude pro další rozvoj společnosti důležitější než kapitál a trh.