|
21. 6. 2018, 10:46 
|
|
21. 6. 2018, 10:46
|
|
|
|
|
|
|
Pirátská loď, anebo firma? Polemika | Před několika dny zveřejnily Pirátské noviny příspěvek Jakuba Koláčka, který kritizoval zaměření a ladění článků na těchto stránkách. Znovu tak narazil na hlubší otázku, kolem které se krouží od vzniku Pirátů jako politické síly – zda se výhradně zaměřovat pouze na pirátská témata nebo je zahrnout do širšího kontextu. Dnes přinášíme článek, který kritizuje Piráty z opačné strany. Vznikl již před rokem, ale doposud nebyl publikován, přesto jsou vznesené otázky stále aktuální. To potvrzuje mimo jiné i podobně kritický komentář z německého webu Jungle World, který reagoval na úspěch Pirátů v berlínských volbách.  19. 11. 2011 Morální „autority“ typu Václava Cílka stihlo nedávno pohoršení. Tolik mladých lidí volilo v eurovolbách stranu, jejímž hlavním programem je stahování hudby zadarmo! Jaký to signál o dekadenci západní civilizace a tak vůbec! A pirátská strana se následně objevila i u nás. Není se ale čeho bát. Tihle piráti jsou zodpovědní a státotvorní. Zlobí jenom trošku, aby se neřeklo. Jinak jsou to hodní, vychovaní liberálně pravicoví hoši od kompjůtrů. Piráti byli mnohokrát označeni za „komunisty“, kteří nectí vlastnická práva. Je to ovšem pouhá nepatřičná lichotka. Piráti útočí na copyright a autorská práva u tématu, které znají – u počítačových programů či uměleckých obsahů. Oč více jsou přístupní kritice vlastnictví tam, kde se jich dotýká, o to uzavřenější kritickému přístupu ovšem jsou tam, kde se ve stávající společnosti odehrává klíčový souboj o její charakter. Ten se nevybojovává na Rapidsharu. Jde totiž především o vztah k těm, kteří se vesměs k počítači dostanou jen stěží. Česká společnost (v návaznost na širší trend odbourávání, nebo spíše proměny sociálního státu) prochází masivním útokem na společenskou rovnost a zejména na okrajové skupiny lidí. Jen s malou nadsázkou lze mluvit o silném trendu ke kastovní společnosti – s kastou chudých či takřka „nedotknutelných“ (počesku „nepřizpůsobivých“), se sebevědomou kastou úspěšných a většinou těch, kteří se plácají někde mezi a obviňují na střídačku sebe a všechny ostatní ze svého neúspěchu. I za klidového stavu systému se může jejich frustrace obrátit v něco hodně nepěkného. V době otřesů a turbulencí může vést k pogromům, etnickým čistkám a podpoře pro vládu tvrdé ruky. Piráti se k tomuto klíčovému konfliktu přímo nevyjádřili. Nepřímo však ano. Stigmatizace chudých proběhla v ideologickém rámci, který zdůrazňoval neudržitelnost státního dluhu a tuto rétoriku napojil na obviňování chudých a příjemců sociálních dávek (dost absurdně vzhledem k tomu, jakou část státního rozpočtu sociální dávky tvoří). Obraz líných chudých zneužívajících sociální dávky byl právě díky rétorice dluhu povýšen takřka na bezpečnostní hrozbu – vždyť nás ti lidé přivedou ke státnímu bankrotu, zdůrazňovalo se neustále. Druhou, související rétorikou, bylo popisování státu jako rodiny nebo firmy. Tak jako ony si prý ani stát nemůže dovolit být dlouhodobě zadlužen, zdůrazňovalo se – a v podtextu metafora dodávala: tak jako rodina nakonec vydědí nezdárného syna a firma se rychle a bez sentimentu rozloučí s neproduktivním zaměstnancem, tak i stát musí zatočit s „parazity“. Piráti se této metafory chytli. Oč „zlobivější“ jsou „on-line“, o to vzorněji se projevili „off-line“, když si do programu dali požadavek na ústavní zákon, který stanoví povinnost vlády mít v době ekonomického růstu rozpočet bez deficitu. Mohou mít radost, že se tento „nonkonformní“ návrh nyní zřejmě pokusí proboxovat nová koalice. Stát není firma – naštěstí. Nemá žádné „klienty“, i když by se to z programu České pirátské strany mohlo zdát. Nemůže část svých příslušníků jen tak propustit a jeho zadlužení není součástí nějakého podnikatelského záměru. I jeho zkorumpovanost je především důsledkem mocenských vztahů a nevyřeší se tím, že se všechno pověsí na internet (byť větší transparentnost může věcem pochopitelně pomoci). Piráti v Česku se dostali do křeče. Ve snaze dokázat světu i sobě, že nejsou žádní levičáci, se v komunálních volbách spojili s krajní pravicí – ať už s Machovými Svobodnými (od koho si Klausův učeň asi tak vypůjčil jméno?) nebo s Bobošíkovou. Hrozně je překvapilo, když Bobošíková podepsala krajně pravicový manifest – to si nečetli, jaké texty již několik let píše? To si nedokázali rozebrat, co spolu s dalšími politiky z planety Nova madam Bobošíková reprezentuje – že to je vůle po té či oné podobě vlády tvrdé ruky? Nonkonformní image pirátů by neměla zakrýt fakta – tam, kde je svět politiky přinutí vstát od obrazovky a vyjadřovat se ke klíčovým politickým tématům, jsou z nich úplní konformisté. Potřebovali bychom dnes někoho, kdo by podobné „nehoráznosti“, jaké piráti říkají tváří v tvář společnosti postavené na vlastnictví o autorských právech, říkal i o jiných tématech. Ondřej Slačálek Autor je politolog a aktivista.
Datum: 19. 11. 2011, Autor: Ondřej Slačálek Přečteno: 9120x Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Komentáře k článku |
|
|
|
|
| Nejnovější zprávy | |
 |
Stát si brousí zuby na WiFi. Další pokus znásilnit Internet. 16. 1. 2015 | Internet |  79336Necháme si bez odporu odebrat svobodné WiFi a přejdeme dobrovolně pod křídla korporátních Internetů? Zobrazit celý článek ► |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Pirátské noviny jsou internetový občasník digitálního věku. Informujeme o Internetu, politice, kopírování, svobodné tvorbě a blbostech. Pirátské noviny oslovujte E-mailem na adrese: redakce zavináč piratskenoviny.cz Provozovatel a vydavatel: Martin Brož | Sídlo vydavatele: Praha Pirátské noviny | ISSN 1804-5197  Copyleft Pirátské noviny
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské noviny je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena. |
 |
79336
