Komentář k ohnisku Pirátského programu: Zvláštní část I.
Pokračujeme v diskusi k návrhu ústřední komponenty Pirátského programu. Představujeme první polovinu ohniska Pirátského programu odstavec po odstavci.
20. 9. 2011
Internet
se stal svobodným prostorem pro vyjadřování názorů, sdílení informací,
práci a zábavu. Několik desetiletí se rozvíjel bez pozornosti politiků
a velkých firem. Zbavil staré struktury monopolu na šíření informací a
s ním začínají ztrácet i monopol ekonomický a mocenský…
Úvodní
odstavec konstatuje fundamentální podmínku, která umožnila vznik
Pirátského hnutí. Jde o vznik Internetu, tj. celosvětové sítě pro
sdílení dat. Vznikl nový prostor – kyberprostor – s vlastními
pravidly. Vznikal postupným propojováním počítačů na univerzitách, jeho
motivací bylo sdílet vědecká data mezi univerzitami. Částečně byla
podobná infrastruktura budována i na vojenských sítích, ale za úplně
jiných podmínek. Další krok, kterým bylo celosvětové rozšíření
protokolu TCP/IP, rovněž vyšel z vědeckého prostředí, konkrétně z
evropského centra pro výzkum jádra CERN. Mám za to, že současná svobodná
podoba Internetu
se přirozeně vyvinula z akademických svobod, které byli dříve výsadou
udělenou panovníky akademikům, aby na rozdíl od ostatních nevolníků měli
svobodné prostředí k bádání.
Až
do poloviny devadesátých let neměly mocné politické instituce jako Bílý
dům vlastní webovou stránku. Tím spíš nebyla potřeba přijímat rozsáhlé
zákony pro regulaci Internetu. 40 let nebyly žádné problémy. 40 let se
šířily informace po síti, aniž by autoři sténali, že je ohrožováno
jejich duševní vlastnictví. 40 let plynuly kyberprostorem a zákony vlád
byly jen směšným snem z alabastrových věží (jako třeba pokuta tisíc
dolarů za slovo hovno). Stav minimální kontroly bohudík trvá doteď a
vlády a korporace nejsou v ovládání lidí na Internetu takovými suverény,
jako byly v království televizí, novin a státních škol.
Jak
praví první věta, Internet se stal místem pro hledání práce i pro práci
samotnou, vznikají na něm nezastupitelné hodnoty, které svou cenu
nezískávají ekonomickou vzácností jako průmyslové výrobky, ale tím, že
je lidé můžou společně sdílet. Leč dnes se velké firmy pokoušejí
Internet samy regulovat (filtrování O2, T-Mobile, Vodafone), vnucují
svoji vůli všem ostatním lidem, jen aby vylepšily svou image sociálně
zodpovědné firmy a jediné ospravedlnění, které uvádějí, je prostá
možnost této regulace. Demokracie byla postavena na hlavu a nahrazena
korporativismem, ne nepodobným korporativismu fašistů v Itálii.
Motorem
politických snah o regulaci Internetu je uvědomění, že Internet náš
život zásadně změnil a bude ho měnit ještě více. Každou sekundu umírají
lidé staré generace, která dosud rozhodovala volby, a rodí se lidé,
kteří berou kyberprostor za novou součást svého životního prostoru, na
které vyžadují svobodu stejně jako jinde. Pokud se nepovede Internet u
těchto lidí redukovat na obrazovku, kde jen otáčejí stránky oblíbeného
bulváru, vznikne elektorát nové generace, který je schopen v
kyberprostoru interagovat, diskutovat a komentovat, organizovat
demonstrace a petice.
Stará
media padají, přežívá jen bulvár, který je stejně přirozenou součástí
života jako kanály a defekace. Média hledají nové cesty publikace,
protože se nemohou schovat pod křídla kopírovacího monopolu, jsouce
spíše zboží konzumní bez trvalejší hodnoty. Média budou u inteligentní
populace během následujících 20 let nahrazeny blogy a vlivnými opinion
makery, pokud se nepřizpůsobí zásadní změnou informačních a finančních
modelů. Pád médií a stupidní vaření kauz je pouze jedním z typických
projevů ztráty informačního monopolu, který se již odráží ve ztrátě
monopolu ekonomického (hledání práce, bankrot novin apod.).
31. května 2006 vtrhlo do serverovny portálu The Pirate Bay 65 policistů. Zabavili všechny servery, včetně těch, které s portálem neměly nic společného. V dubnu 2009 byli provozovatelé The Pirate Bay odsouzeni k ročnímu vězení a pokutě 80 milionů korun. Byli odsouzeni za to, že pomáhali lidem sdílet.
Druhý
odstavec začíná příběhem. Jde o příběh iniciační. Na začátek ohniska
jsme ho zařadili především pro to, že pro zachování pozornosti čtenáře
textu je vhodné ukázat abstraktní pojem sdílení informací na konkrétním
příkladě. Příklad navíc nenásilně vysvětluje, proč si říkáme Pirátská
strana.
Z
příkladu má být hlavně zřejmá obrovská nespravedlnost, s níž přistupují
stávající politické struktury a jejich zastaralé zákony k digitální
generaci. Politici pod vlivem lobbistů a korporací trestají mladého
člověka za to, že se chce dozvědět něco nového. Nazvali nás Piráti kvůli
tomu, že sdílíme informace. Nuž buď si tak! Jsme Piráti a jsme hrdí na
to, že nepatříme k současnému establishmentu.
Pro digitální generaci byl proces s The Pirate Bay
poslední kapkou. Na celém světě vznikají Pirátské strany. Vyrůstají na
občanském principu a rychle se šíří. Pirátské strany požadují právo
lidí sdílet informace, respekt pro lidská práva a soukromí. Nechtějí
utajování vládních informací, zákazy kopírování, ani umělé monopoly,
které omezují technologický rozvoj.
Třetí
odstavec upozorňuje na mezinárodní rozměr Pirátského hnutí. Pirátské
hnutí založil Rick Falkvinge, v Čechách publikoval výzvu k založení
Pirátské strany Jiří Kadeřávek. Pirátské strany v současnosti existují
ve více jak 60 zemích. Jde tedy o globální hnutí, které spojuje společná
myšlenka svobodného šíření informací. Jak řekl Rick Falkvinge, Pirátské
strany jsou hnutím za občanské svobody nové generace, jak byli dříve i
liberálové, socialisté a zelení. Proto ohnisko zdůrazňuje i respekt pro
lidská práva; má tím především na mysli respekt ze strany státu a
korporací. Lidská práva Piráti vnímají hierarchicky: Nelze se tedy
například ztotožnit s tezí, že ministerstvo vnitra návrhem šmírovacího
zákona prosazuje práva občanů na osobní bezpečnost, což je jejich
základní lidské právo. Tím by totiž bylo možné odůvodnit libovolný zásah
státu a smysl lidských práv by byl zcela zmařen. Třetí věta upozorňuje
na propojení s občanskými iniciativami, které bude pro dosažení cílů
nezbytné.
Výčet
na konci odstavce dává typické příklady omezování toku informací (viz
následující odstavec ohniska). Jde jednak o přebujelé utajování ve
státní správě a samosprávě, které odhalily WikiLeaks, nebo dotazy na
platy veřejných činitelů apod., jednak o tzv. autorské právo, které je
nástrojem kriminalizace sdílení dat po Internetu, jednak umělé monopoly
jako jsou patenty, kvůli nimž vznikají patentové války mezi Microsoftem a
Googlem a které spotřebovávají peníze na inovace za právní služby.
Samozřejmě lze připustit malé výjimky z těchto zásad, ale musí být v
souladu s tím, co je uvedeno v programu a ve skutečně nezbytném rozsahu.
U vládních informací jde třeba o kód k trezoru České národní banky, u
zákazu kopírování jde o soukromí, u umělých monopolů může jít o některé
monopoly státu například v oblasti např. jaderné bezpečnosti. Na těchto
výjimkách však musí být celospolečenský konsensus.
Odmítají
totiž zákony o vlastnictví informací, které prohlašují myšlenky za
další průmyslový výrobek. Piráti považují za samozřejmé, že v moderní
společnosti nemohou informační monopoly fungovat a usilují o jejich
odstranění. Svobodné šíření informací je základním prostředkem pokroku
a obrany svobodné společnosti před mocenskými monopoly, které mohou
existovat jen kvůli monopolům informačním.
Svobodné
sdílení už nebude výjimkou, ale pravidlem. Hodnota sdílení, kterou
maminky v dětství vtloukávají do hlavy svým dětem, a která je základním
předpokladem fungování moderní společnosti, se vlivem prolobbovaných
zákonů stala zločinem. Pirátství, tedy kopírování bez licence
vydavatelů, je vydáváno za hrdelní zločin, který ohrožuje vývoj nových
přístrojů, psaní nových knížek a točení nových filmů.
Realita
ovšem usvědčuje tuto propagandu starých struktur ze lži. Podle ankety
BSA schvaluje pirátství software polovina obyvatel. Inu proč by také
měl mít software protekční postavení vůči knihám, hudbě a filmům, které
se kopírovat můžou? Nesledujeme snad neustálé patentové války mezi
největšími korporacemi? Progresivní korporace jako Google již
deklarovaly zastaralost patentového systému a fakt, že zákazy
kopírování ve výzkumu brzdí inovace. Korporace jako Microsoft do budoucna počítají s pádem kopírovacího monopolu a mají strategie pro jiné obchodní modely.
Vybavuje
se mi diskuse se Zdeňkem Škromachem (ČSSD), který si mě s Mikulášem
Ferjenčíkem pozval na konzultaci v oblasti legislativy a kopírování.
Zeptal jsem se ho: „Kdyby bylo možné kopírovat předměty běžného světa
jako chleba nebo auto pouhým lusknutím prsty, vy byste to jako
sociálně demokratický politik zakázal?“ „U těch základních potravin asi
ne...“ odpověděl Zdeněk Škromach. Banální analogie ukazuje, že
kopírování a sdílení je přirozené. Státní zákazy kopírování předmětů,
kde nám tu možnost dala příroda nebo technika, jsou jako strkat člověka
hledícího na slunce do jeskyně, kde pozoruje jen stíny.
Poslední
věta konstatuje důležitý princip, který opakuje tezi vyslovenou v
prvním odstavci ohniska. Obrany svobodné společnosti západního typu není
možné dosáhnout tanky nebo sledováním občanů, ale spíš rozložením
monopolů, které ji hrozí ovládnout. Vzpomeňme na středověkou představu o světě: Člověk je pánem tvorstva, Země leží ve středu vesmíru a slouží člověku. Proto musela církev umístit publikace Koperníka a Galileiho 141 let na index zakázaných knih. Tisknout takové knihy, kde se mluví o rotaci země a jejím pohybu kolem Slunce, je povoleno teprve od roku 1822. Mocenský monopol byl udržován monopolem informačním.
V raném novověku to byla církev, dál cenzurní seznamy knih a názorů zřizovaly státy jako Rakousko-Uhersko nebo totalitní Československo. Dnes jsou to zájmové skupiny, které společnost manipulují, berou jí prostředky k realizaci a
ještě lidem tvrdí, že si za to můžou sami a že musí šetřit. Lidé by se však neměli vzdávat svých nezadatelných
práv jenom kvůli tomu, že zájmové skupiny chtějí udržet svůj globální mocenský monopol.
Nikde na
světě neexistuje mocenský monopol bez monopolu informačního; stačí si
vzpomenout na komunistické zprávy, nacistickou propagandu a boje o
rozhlas a televizi. Teď se však rozhoduje otázka celosvětová, kdo
zvítězí v boji o Internet a zda zde budou zachovány základní principy svobody
projevu a síťové neutrality.
Autor je členem komise pro kopírování a Internet.
 |
Datum: 20. 9. 2011, Autor: Jakub Michálek
Přečteno: 4963x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
|
|
Nejnovější články
Piráti
články v rubrice
|
|
80132
Copyleft Pirátské noviny
80132
