20. 8. 2018, 11:25

Hlavní stránka Piráti  Internet  Zahraničí  Kultura  Politika  Monstrproces  Kopírovací monopol  Názory  Kauzy  Věda a technika  Video  HogoFogo  Události  Zprávička  Jednou větou  Komix
Bělohradský: Mašíni aneb Jak se dělá fetiš


Světově proslulý slovinský filosof Slavoj Žižek tvrdí, že naše postideologická doba je ve skutečnosti dobou velice ideologickou, i když ideologie tu funguje jinak, než jsme zvyklí. Ideologie v tradičním smyslu vytěsňuje nesnesitelnou pravdu, ta se pak vrací jako symptom, který můžeme vyléčit, jen když odkryjeme, co bylo zakryto.



23. 8. 2011
V současné společnosti ideologie funguje ve fetišistickém modu jako "ztělesněná lež", která nám umožňuje unést nechtěnou pravdu. Ideologie fungující ve fetišistickém modu nám umožňuje přijmout realisticky třeba smrt milované osoby nebo našich ideálů a přimknutím se k fetiši ji učinit snesitelnější: Fetišisté… jsou realisti… ochotní přistoupit na to, jak se věci mají, protože se upínají ke svému fetiši, jenž jim umožňuje mírnit drastický dopad reality.

Třeba fetiš lidská práva dovoluje unést s klidným svědomím smrt tisíců civilistů v rámci "humanitárního bombardování", fetiš korupce umožňuje pravicovým moralistům realisticky přijmout nemorální globální kapitalismus, v němž hranice mezi legálním a nelegálním dávno zmizela. Českým antieuropeistům fetiš suverenita umožňuje přijmout realisticky fakt, že národní státy nejsou než loutky v rukou obřích finančních spekulantů.

* * *

V českém veřejném diskurzu je fetiš klíčovou figurou od samého počátku národního obrození. Například fetiš husitství jako vrchol českých dějin, kdy jsme se "ubránili celé Evropě", umožňoval v 19. století smířit se s formou ponížených suplik jako hlavním nástrojem "boje za práva českého národa". A překrýt tak opravdovou otázku: Jak se může stát vedoucím politickým národem v zemi etnická většina, která vyhlašuje za vrchol svých dějin období krvavého rozkolu v národě?

„Jednání bratří Mašínů bude vždy sporné,je těžké je jednoznačně odsoudit nebo oslavovat. Je to extrémní řešení mezní situace“

Podobně fetiš Masaryk Čechům po roce 1918 umožnil přijmout realisticky fakt, že Československo je podobně mnohonárodní jako Rakousko, a překrýt tak nepříjemnou otázku: Jak smířit historické hranice státu s právem národů a menšin na sebeurčení?

Jako fetiš, sloužící k překrytí opravdových otázek, funguje také Milada Horáková. Historik Milan Otáhal shrnul výchozí situaci poválečné demokracie v Československu takto: Příčiny, proč měly sociální problematika, ale i socialismus takovou váhu v moderních českých dějinách, souvisely s faktem, že politická elita moderního českého národa vznikala ze středních a nižších vrstev a šlechta nehrála v politickém životě podstatnou roli; velká buržoazie… vlastně neexistovala. Lidový charakter národa a jeho politické elity byl nepříznivý pro konzervatismus a politickou pravici a naopak usnadňoval a podmiňoval význam sociální otázky a její řešení socialismem. Proto levé tendence převažovaly i v demokratickém proudu. Ani Peroutka nebyl výjimkou… (čapkovskou generaci) řadil k levici.
Teprve toto historické pozadí osvětluje hloubku tragédie Milady Horákové, demokratické socialistky Benešova směru, který měl s komunistickým programem mnoho společného. Horáková žádala jen větší shodu socialistického programu s československou demokratickou tradicí – jak mohla skončit na šibenici?
Fetiš Horáková, k němuž se česká pravice nestoudně a neprávem přimyká, překrývá opravdové otázky: Proč byla česká demokracie, kterou Horáková zastupovala, tak neschopná se bránit? Proč měla tak málo konsensu v českém národě? Vrací se v současném pohrdání politikou i pohrdání demokracií? A ještě: Proč vyznačuje českou politickou kulturu fanatická ideologičnost, která znemožňuje racionální kompromis mezi různými legitimními zájmy?
Česká pravice od komunistů tuto ideologičnost převzala, proto se její slovník a styl tak podobají stylu a slovníku let padesátých.

* * *

České veřejné mínění se přimyká k fetišům, aby se vyhnulo diskusi o opravdových politických selháních národa. Například fetiš britští letci překrývá fakt, že hrdinství těch, kdo za Masarykovo Československo bojovali na všech frontách i na vyšetřovnách gestapa, bylo zrazeno v roce 1993 rozpadem státu. Jan Tesař v knize Mnichovský komplex ukázal na klíčovou roli, kterou hraje v moderních českých dějinách jiný fetiš – mýtus jednotného národa připraveného bojovat v roce 1938 za demokracii a "všemi zrazeného".
Fetiš mnichovská zrada, zpracovaný v bezpočtu literárních a filmových kýčů, činí snesitelnou ponižující realitu státu zcela nepřipraveného k obraně, zkorumpovaného a nejednotného. Vedl také k realistickému přijetí totalitního SSSR jako "jediné záruky naší bezpečnosti." V době krize eurozóny je groteskním fetišem česká koruna, o níž se věří, že nás ochraňuje před krizí.
Chci se tu zabývat nejnebezpečnějším fetišem české pravice – kauza Mašíni. Jeho fungování je jasné – oslavou nereálného ozbrojeného odboje překrýt nepříjemný fakt, že národ nevyužil reálných možností protitotalitního odporu občanskými prostředky. Proč ta masová kolaborace s rituály padesátých let i normalizace?

* * *

V rámci dějin 20. století byl po roce 1948 ozbrojený odboj v národním či mezinárodním kontextu zcela nereálný, nemohl se opřít o žádnou legitimní vládu, pro kterou by mohl osvobodit nějaké území. Bylo ale možné klást účinný občanský komunistickým excesům, nekolektivizovat násilně zemědělství, udržet soukromý sektor alespoň v té míře, v níž se tak stalo v NDR nebo Polsku.

Byl by to sice menší, ale zcela reálný cíl, nebyl v zásadním rozporu s principy komunistického bloku. Fetiš nereálného odboje nám umožňuje realisticky přijmout fakt, že česká společnost nevyužila reálných možností jak klást odpor totalitarismu.

 „Fetiš Mašíni je v rukou české pravice nebezpečný, protože může být využit k legitimizaci násilí v politickém boji“  

Připomeňme si situaci Dánska po začátku druhé světové války. Dánové museli volit mezi beznadějnou válkou s Němci, nebo povolením průjezdu německých vojsk, útočících na Norsko, a zachovat si tak jakousi státní autonomii. Vyhnuli se tedy ozbrojenému boji, ale kladli nacifikaci země odpor občanskou solidaritou. A hájili svou demokratickou tradici úspěšně. 

Dokázali zachránit Židy včasným varováním a veřejnou sbírkou na podporu jejich emigrace do Švédska. Jistě, přijetím ultimáta Německa zradili spřízněný národ, s kterým měli i společnou řeč. Volili realisticky ústup, ale legitimizovali následně své tragické rozhodnutí příkladným občanským chováním.
Myslím, že situace Československa byla historicky podobná, ozbrojený odboj už nebyl reálný, svobodné volby v roce 1946 daly KSČ příliš silnou legitimitu. Zůstala jen možnost občanského odporu. Tu promarnily především kulturní elity. Umělci a humanitní vědci vyráběli ve velkém fetiše, které ochraňovaly komunistickou moc před opravdovými otázkami, dodnes jejich kolaborace s mocí intoxikuje naši společnost, někdy i v podobě svazků StB.
Kolektivní požadování trestů smrti či rozsáhlé udavačství v oblasti kultury byly fenomény specificky české – vždyť to byl český intelektuál, později emigrant a profesor české literatury v Holandsku, kdo napsal v říjnu 1951 hanopis, v němž denuncoval trockistickou kliku v české kultuře, v čele s Karlem Teigem – ten byl naštěstí už pár dní mrtev.

* * *

Jak vznikají ideologické symboly fungující ve fetišistickém modu, tedy jako ztělesněné lži, které nás smiřují s nepříjemnými pravdami? Vznikají tak, že se absolutizuje jedno z možných řešení mezních situací, to se pak zveršuje, zdramatizuje, zfilmuje, vypracuje se jeho kýčová verze pro masy a ta se stane jedním z pilířů národní identity. Co jsou mezní situace? Kdo z mé generace si nevzpomíná na tyto věty z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce: Rány na dveře… Nevidí mne, protože stojím právě za jejich zády, za dveřmi. Ale devět pistolí míří na dvě ženy a tři neozbrojené muže. Nebuduli střílet, posedí si snad rok a revoluce je vysvobodí živé… Mám dvě vteřiny na rozmyšlenou… Vystřelím, nic nezachráním, jen sebe uchráním muk, ale zato obětuji zbytečně život čtyř soudruhů… Vystupuji z úkrytu.
Helena Třeštíková natočila o Reportáži dokument, v něm jedna z osob přítomných v této dramatické chvílí v konspiračním bytě spolu s Fučíkem ho obviňuje ze selhání. "Měl střílet, je to povinnost ozbrojeného odbojáře, gestapo o něm nevědělo, měl možnost sebe a nás bránit," tvrdila. Kdo z nás má ale právo soudit Fučíkovo rozhodnutí?
Takové situace nazýváme ve filosofii mezní, vyznačuje je nemožnost aplikovat na ně jednoznačné morální soudy. Jestliže morální je – jak říká Hegel – kdo žije podle zvyků své země, pak mezní situace nelze řešit ve shodě se zvyky své země, každé řešení tu je morálně sporné.
Adam Michnik připomíná mezní situaci muže, který ve Varšavě někdy v roce 1941 dal na mostě židovskému chlapci kus chleba a přihlížející esesák mu rozkázal hodit to dítě do řeky, jinak je oba zastřelí. Ten muž to udělal a následně se oběsil. Sartrova hra líčí rozhodnutí skupiny odbojářů zavraždit chlapce, o němž předpokládají, že by neunesl mučení a prozradil podstatné informace. Jsou vrahy od samého začátku, nebo až od okamžiku, kdy jeden z nich sám selže?
Mezní situace patří k životu za všech režimů, nejen těch temných, každý z nás se v nějaké ocitl, i když ji jako takovou třeba nevnímal. Nemohl se zachovat podle "zvyků své země", a přesto musel svou mezní situaci nějak vyřešit, byl v tom sám. Jsou to morální singularity, morální dilemata, nemají žádné obecně platné řešení, učíme se na nich eticky myslet. Jednání bratří Mašínů bude vždy sporné, je těžké je jednoznačně odsoudit nebo oslavovat. Je to extrémní řešení mezní situace. Spisovatel Lubomír Martínek napsal o české pseudodiskusi "Mašíni a okolí": Pravda nemůže zvítězit, protože jsou oblasti, v nichž žádná pravda prostě neexistuje, pohledy se budou vždy různit a v tom je smysl takových situací.Šklebí se z nich na nás odvrácená strana božích přikázání, nutnost je překročit, abychom je mohli naplnit, jak připomíná Kieslowski v některých epizodách svého filmu Desatero.

* * *

Česká pravice chce, aby se společnost přihlásila k odkazu Mašínů, a tak se vyrovnala s minulostí pod heslem Oni bojovali, ostatní k tomu nenašli odvahu, totalitarismus zvítězil. Fetišizuje proto jejich řešení mezní situace, například Daniel Herman, ředitel USTR, říká, že "zůstávají vzorem i pro budoucí generace".

Ozbrojený odboj ale nebyl legitimní v historickém kontextu střední Evropy. Selhání české společnosti bylo v tom, že nekladla odpor občanskými prostředky, jako Dánové, Norové či Bulhaři za druhé světové války, nebo i Maďaři po roce 1956. Vysmívaný pojem "život v pravdě" Václava Havla je ve skutečnosti stále aktuální, protože je jen souhrnným označením pro občanský odpor. Ten chyběl v našich moderních dějinách, ne ten ozbrojený.

„České veřejné mínění se přimyká k fetišům, aby se vyhnulo diskusi o opravdových politických selháních národa“

Po roce 1969 odbory nemusely schvalovat propouštění nepohodlných zaměstnanců, vědci a umělci mohli být solidární v mnohem větší míře s vylučovanými (sou)druhy, nemuselo dojít k "Biafře ducha", zlatí slavíci nemuseli podepisovat Antichartu. Řečnění o hrdinství bratří Mašínů jen překrývá tuto černou díru v české paměti. 

Je typické, že ti, kdo kladli občanský odpor – disidenti, jsou současnou pravicí nazýváni pohrdavě "pravdoláskaři". Nejhalasnější zastánci ozbrojeného odboje ve stylu Mašíni k disidentům, zdá se mi, nepatřili.
V nakladatelství Rybka Publishers vyšla letos Rozprava o dobrovolném otroctví Étienna de La Boétie. Čteme v ní: Nechci po vás, abyste na tyrana zaútočili a pokoušeli se jej svrhnout. Jednoduše jej přestaňte podpírat a uvidíte, že se nakonec zhroutí…

Fetiš Mašíni je v rukou české pravice nebezpečný, protože může být využit k legitimizaci násilí v politickém boji. Pravice u nás nikdy neměla, na rozdíl třeba od Maďarska, oporu v sociální struktuře Česka, kompenzuje to zaslepenou ideologičností, a tenduje tak k oslavě násilného boje hrdinské menšiny proti zbabělé většině. Pokušení vidět se jako taková menšina, je v ní velmi silné.
Občané, bděte!

Esej Václava Bělohradského vyšel v deníku Právo 20. srpna 2011.
Šíření informací nelze zastavit.


 




Datum: 23. 8. 2011, Autor: Václav Bělohradský
Přečteno: 18979x
Zobrazit článek pro tisk Vytisknout

Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Ohodnoťte známkou jako ve škole | 1 je nejlepší: 1 2 3 4 5

Komentáře k článku

28. 7. 2012 Funky
2. 12. 2011 crew.im Fetišismus vs vzory vs hrdinství vs legendy
6. 12. 2011 Okolojdoucíí Re: Fetišismus vs vzory vs hrdinství vs legendy
6. 12. 2011 Glosator Bělohradský žvaní
24. 10. 2011 Karel Pusté tlachání
11. 9. 2011 we Popleta Bělohradský
30. 8. 2011 tomas vrana spokojene, najezene decko
28. 8. 2011 Pauk Co jiného jsou "politologové" než fetišisté a šarlatáni ?
30. 11. 2011 volani.webnode.cz Re: Co jiného jsou
27. 8. 2011 xChaos ...nebo jinak: v ledasčems je to dobře napsané, ale je tam pár rozporů
27. 8. 2011 xChaos Do Milady Horákové a ostatních obětí politických procesů bych prosil nekopat
26. 8. 2011 Miloš Hlávka A co takhle Finsko?
25. 8. 2011 Mirka Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
25. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
25. 8. 2011 Mirka Re: Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
25. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Re: Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
1. 12. 2011 Škoda Z. Re: Re: Re: Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
25. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Re: Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
25. 8. 2011 Mirka Re: Re: Re: Re: Vzory jsou, jen je vyzdvihnout
24. 8. 2011 irokez proboha
24. 8. 2011 Frank Re: proboha
24. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: proboha
24. 8. 2011 fking Logika tu kulhá
24. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Logika tu kulhá
25. 8. 2011 Bavor Re: Re: Logika tu kulhá
25. 8. 2011 jzvc Re: Logika tu kulhá
24. 8. 2011 Stepan Belohradsky. "pravice" a Masini.
24. 8. 2011 ondra.kl Re: Belohradsky.
24. 8. 2011 irokez Re: Belohradsky.
24. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Belohradsky.
6. 12. 2011 Glosator Re: Re: Belohradsky.
24. 8. 2011 Luba Tento ostudný článek je jen další politické zneužití ...
24. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Tento ostudný článek je jen další politické zneužití ...
24. 8. 2011 Indián
24. 8. 2011 ondra.kl Re:
24. 8. 2011 Okolojdoucíí Re: Re:
25. 8. 2011 ondra.kl Re: Re: Re:
23. 8. 2011 Kuky Mašíny
23. 8. 2011 koutlosh Ale FUJ!
10. 12. 2011 CC Re: Ale FUJ!

Anketa
Používáte pro přístup k Internetu WiFi?

Ano
83% (1350)
 

Ne
16% (260)
 


Nejnovější články

16. 1. 2015 | 89315
Stát si brousí zuby na WiFi. Další pokus znásilnit Internet.
12. 10. 2014 | 33514
Zvolbovaní Piráti
22. 7. 2014 | 5784
Americké lhaní -základní prostředek politiky
30. 4. 2014 | 33668
Facebook je konec. Konec japonec.
2. 4. 2014 | 8054
Evropa je naše moře
1. 4. 2014 | 2197
Pirátské noviny mají nové sponzory
16. 3. 2014 | 20111
Zrození České pirátské strany
30. 6. 2013 | 6246
Rozhovor k rozšíření autorského zákona
27. 6. 2013 | 344
Kramaření v Kramářově vile a co bylo příčinou
16. 6. 2013 | 5414
Korupce je podstatou současného politického systému.

Politika
články v rubrice

22. 7. 2014 | 5784
Americké lhaní -základní prostředek politiky
16. 6. 2013 | 5414
Korupce je podstatou současného politického systému.
20. 12. 2012 | 850
Peakový Nečas má na Vánoce už slušně nakoupeno
9. 12. 2012 | 151
Bizár Česko 2012
3. 12. 2012 | 143
Jak soukromé pojišťovny vydělávají na cizincích
28. 11. 2012 | 840
Dokument: Kandidáti do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů
5. 11. 2012 | 326
Čtyřmi jednoduchými kroky k záchraně Eura bez odpovědnosti
2. 9. 2012 | 459
Piráti dohodili příznivcům přes půl milionu!
23. 8. 2012 | 812
Pravice a levice, neštovice, příjice
24. 5. 2012 | 401
Svobodný přístup k informacím počesku
25. 2. 2012 | 55
A2: Ekonomie podmanění
24. 2. 2012 | 137
Vyjádření Pirátské europoslankyně k přezkoumávání ACTA u soudního dvoru EU
24. 2. 2012 | 2740
Anonymous chystají útok na exekutory
21. 2. 2012 | 182
Předmět zprávy: Ratifikace mezinárodní smlouvy ACTA
21. 2. 2012 | 2689
Lékaři bez hranic proti ACTA
8. 2. 2012 | 17512
Ten systém je mrtev, ale ještě o tom neví
7. 2. 2012 | 1265
Piráti torpédovali Titanic
6. 2. 2012 | 968
Vláda ustupuje, pozastaví ratifikaci smlouvy ACTA
1. 2. 2012 | 108
Až budou zavírat učitele...
29. 1. 2012 | 117
How to ACT against ACTA
Nejnovější zprávy
Stát si brousí zuby na WiFi. Další pokus znásilnit Internet.

16. 1. 2015 | Internet | 89315
Necháme si bez odporu odebrat svobodné WiFi a přejdeme dobrovolně pod křídla korporátních Internetů?
Zobrazit celý článek ►
 

Zvolbovaní Piráti
12. 10. 2014 | Piráti | 33514
Kdo vyhrál, kdo prohrál, jak Piráti a co bude dál?

Americké lhaní -základní prostředek politiky
22. 7. 2014 | Politika | 5784
Včera na tiskové konferenci ministerstva obrany Ruské federace byly prezentovány důkazy z monitorování oblasti sestřelu. Důkazy Rusko předá zainteresovaným i dalším. Média i politici však zcela zásadní odhalení ignorují a dál obviňují bez jakýchkoliv důkazů Moskvu.

Facebook je konec. Konec japonec.
30. 4. 2014 | Piráti | 33668
To byl vynikající nápad, vyhradit lidu takové populární místo, kde se můžou všichni vyvztekat, vydemonstrovat, vybrečet a pohádat, vyblejt na sebe všechny problémy, zbavit se soukromí a to vše přitom za pečlivého dozoru státní bezpečnosti. Ovládat svět je čím dál tím snazší.
 
Hlavní stránka Piráti  Internet  Zahraničí  Kultura  Politika  Monstrproces  Kopírovací monopol  Názory  Kauzy  Věda a technika  Video  HogoFogo  Události  Zprávička  Jednou větou  Komix
 
Pirátské noviny jsou internetový občasník digitálního věku.
Informujeme o Internetu, politice, kopírování, svobodné tvorbě a blbostech.

Pirátské noviny oslovujte E-mailem na adrese: redakce zavináč piratskenoviny.cz

Provozovatel a vydavatel: Martin Brož | Sídlo vydavatele: Praha

Pirátské noviny | ISSN 1804-5197

Copyleft Pirátské noviny
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské noviny je umožněno i bez písemného souhlasu.
Všechna práva vyhlazena.